Martin Durdovic

Cílem článku je ukázat, že německá raná romantika, která položila filosofické základy romantického hnutí, nebere příklon k subjektivitě prožívání jako odklon od poznání, nýbrž jako jiný způsob poznání. Romantická niternost nachází svůj protějšek ve zkušenosti světa, jemuž umění dokáže propůjčit hlubší význam než racionální filosofie a věda. Tento nový pohled na poznání je romantiky použit jak na výklad přírody, tak duchovní lidské skutečnosti. Článek upozorňuje na to, že vedle dědictví spinozismu měla romantická epistemologie důležitý zdroj v některých úvahách Kantovy Kritiky soudnosti. Tato vazba je sledována zvláště na příkladu filosofie umění F. W. J. Schellinga. Argumentace článku je rozvinuta v kritické konfrontaci se subjektivistickou interpretací romantiky H.-G. Gadamera, čímž se ozřejmuje její širší epistemologický dosah i aktuálnost. Návaznost německých romantiků na Kantovu Kritiku soudnosti se spíše než tendencí k subjektivizaci estetiky projevovala ve snaze o estetizaci poznání.

Ve svém přístupu k intersubjektivitě Schütz odhlíží od radikálně filozofické analýzy toho, jak je druhý (alter ego) konstituován v mém vědomí. Namísto toho bere existenci druhých a jejich subjektivit za zaručenou a zkoumá intersubjektivní vztahy rozumění a jednání mezi jedinci. Přiblížení fenomenologické teorie žitého světa k sociologii Schützovi umožňuje studovat sociální interakci a řád. Článek věnuje pozornost Schützově pohledu na subjektivitu, smysl a struktury relevance. Rozlišuje mezi spoluprožívanou a typizovanou intersubjektivitou, přičemž typizovaná je prezentována jako originální příspěvek k interpretativní sociologii. Díky analýze intersubjektivity Schütz překračuje pozici (metodického) individualismu, která je mu někdy připisována.

Cílem článku je prozkoumat Hegelovu koncepci dialektiky a určit, které její prvky pronikají do pozice hermeneutické fenomenologie, v níž se, zvláště díky H.-G. Gadamerovi, pojem dialektičnosti zkušenosti stal důležitou součástí teorie rozumění. Článek vychází z přesvědčení, že motivy platónské dialektiky působí v hermeneutice společně s motivy Hegelovy dialektiky, jež svůj smysl čerpají z vývojové souvislosti moderní filozofie. V článku se proto jak Hegelovou koncepcí dialektiky, tak způsobem hermeneutického osvojení některých prvků této koncepce zabývám v širším kontextu moderní filozofie. Zvláštní pozornost je věnována pojmu dialektického zvratu.

Ve svém přístupu k intersubjektivitě Schütz odhlíží od radikálně filozofické analýzy toho, jak je druhý (alter ego) konstituován v mém vědomí. Namísto toho bere existenci druhých a jejich subjektivit za zaručenou a zkoumá intersubjektivní vztahy rozumění a jednání mezi jedinci. Přiblížení fenomenologické teorie žitého světa k sociologii Schützovi umožňuje studovat sociální interakci a řád. Článek věnuje pozornost Schützově pohledu na subjektivitu, smysl a struktury relevance. Rozlišuje mezi spoluprožívanou a typizovanou intersubjektivitou, přičemž typizovaná je prezentována jako originální příspěvek k interpretativní sociologii. Díky analýze intersubjektivity Schütz překračuje pozici (metodického) individualismu, která je mu někdy připisována.

Cílem článku je prozkoumat Hegelovu koncepci dialektiky a určit, které její prvky pronikají do pozice hermeneutické fenomenologie, v níž se, zvláště díky H.-G. Gadamerovi, pojem dialektičnosti zkušenosti stal důležitou součástí teorie rozumění. Článek vychází z přesvědčení, že motivy platónské dialektiky působí v hermeneutice společně s motivy Hegelovy dialektiky, jež svůj smysl čerpají z vývojové souvislosti moderní filozofie. V článku se proto jak Hegelovou koncepcí dialektiky, tak způsobem hermeneutického osvojení některých prvků této koncepce zabývám v širším kontextu moderní filozofie. Zvláštní pozornost je věnována pojmu dialektického zvratu.

ABSTRACTThis article deals with the recent interest shown by critical realists in the study of generative mechanisms in sociology and proposes stronger integration of hermeneutics into this theoretical approach. There are important differences between realism and hermeneutics. While realism strives to overcome the extremes of empiricism and interpretivism with a new version of naturalism, hermeneutics bases its explanations of society on research into meanings. The question is whether underlining these differences is useful for social theory. On the one hand, underestimating hermeneutics makes it difficult for realists to recognize fully the role that processes of understanding play in generating social change. On the other hand, hermeneutical arguments in sociology idealistically identify being with interpreted being. The concept of generative hermeneutics is designed to help to build an alliance between realism and hermeneutics, since one-sided overemphasis on mechanistic logic devaluates the study of social interaction pursued by interpretative sociology.