Martin Ritter

_ Source: _Volume 47, Issue 3, pp 388 - 405 The paper tackles Patočka’s ideas on the world crisis and on the possibility that it may be overcome. The key flaw in Patočka’s approach, one which also underpins his Eurocentrism, is identified as his drawing a firm line between a free, truly historical way of life, and unfree, earthbound living. In order to sketch a usable conception, the paper reinterprets Patočka’s notion of the three movements of existence, thereby connecting his historical and political reflections with his ontological thought and also with Arendt’s concept of action. The dichotomy between earthiness and freedom, corresponding to the contrast between the first two movements and the third, is refuted by emphasizing not only the inseparability of all the movements of existence but also the historicity of each of them. On the basis of such a reinterpretation, Patočka’s concept can provide a phenomenological framework not only for a non-Eurocentric analysis of human being in the world but also of the world crisis.

Care of the soul is arguably the core concept in Patočka’s phenomenology. However, what is the soul? In this paper I seek to determine its ontological meaning, connecting the concept of caring for the soul with that of the movement of existence. Starting from Patočka’s affirmative presentation of Aristotle’s criticism of Plato, I interrogate the “orthodox” Platonic concept of caring for the soul and develop an alternative notion, putting emphasis on action in the world. I demonstrate the impossibility of identifying the third movement with true existence, or with the care for the soul, whether conceived as the performance of philosophy or as political action. Finally, I outline a reinterpreted concept of care for the soul in which the self-moving of the soul is not ontologically prior to responding. The soul is inherent in action; and it is free only as responding to the world and responsible only in being free.

Studie se snaží určit, co přesně v Platónově Timaiovi znamená ”vznik z nutnosti”, z jakého důvodu je k popisu nutnosti nezbytné postulovat existenci chóry, jak máme tuto entitu chápat, a konečně v jakém smyslu je matematická konstituce stoicheiai živlů dílem nutnosti, resp. rozumu. Výklad bere v potaz některé textové nesrovnalosti a nejprve ukazuje, že z nutnosti vznikají parciální tělesa, tento materiál vjemového světa, a zákonitosti jejich střetů, které jsou alogon. Tyto fenomény jsou sice jistým, jim přiměřeným způsobem logizovány, a to čísly a tvary, jimiž demiurg uspořádává, tj. přemlouvá matérii, touto ”logizací” však není zrušen jejich charakter nutnosti, protože není překonána prostorovost, dimenzionalita těchto jevů, která s sebou nese jisté nutné charakteristiky a vztahy. Důvodem těchto charakteristik je způsob bytí chóry, kterou lze po Timaiově podrobném výkladu ztotožnit se zcela neurčitým prostorem, analogickým Kantovu čistému názoru prostoru, přesněji řečeno s principem prostoru. Studie dokládá, že chóra není látka ani příčina pohybu, a osvětluje, že i v rámci výkladu vzniku z nutnosti musí být při díle demiurg, poněvadž ryzí princip nutnosti, jenž je implikován v bytostných rysech neurčitého prostoru, nelze sám o sobě vůbec uchopit

Studie je interpretací Patočkova pozdního myšlení a snaží se osvětlit určité netriviální souvislosti, zejména úzký vztah mezi Patočkovou filosofií dějin a fenomenologií. Patočkův pokus využít pro interpretaci současné situace Evropy platónský pojem psyché je zasazen do dějinně-filosofického kontextu, ale zejména je situován do kontextu Patočkových husserlovských a heideggerovských filosofických východisek. Jako desideratum Patočkova myšlení se ukazuje koncepce pravdy, jež by brala v potaz problematiku lidské zodpovědnosti