Efrem Jindracek

The article offers a critical biography, description and characteristic of method, fonts and doctrine of Master Paul of Soncino († 5 August 1495), friar of the Dominican Order, in particular his Acutissimae Quaestiones Metaphysicales. The life and work of this philosopher falls within the ambit of Italian Thomism of the 15th century. Between his masters we commemorate Peter Maldura of Bergamo and Dominic of Flanders. His exposition of Aristotle’s Metaphysic proceeds from a peculiar synthesis of Arabic Commentator Averroes and Thomas Aquinas. Soncinas’ work and position was frequently discussed up to the 15th century.

Paolo Barbò da Soncino conosciuto anche come il „Soncinas" (Soncinate) fu un domenicano italiano, filosofo e teologo tomista. Visse durante il periodo del rinascimento italiano nel XV secolo tra Bologna e Milano, morto a Cremona nel 1495. La suo apiù importante opera è proprio il commento alla Metafisica di Aristotele (Acutissimae quaestiones metaphysicales, 1 ed. Venezia 1498) che rappresenta una particolare sintesi del commentatore arabo Averrè, Tommaso d'Aquino, Erveo Natale († 1323) e Giovanni Capreolo († 1444). L'opera filosofica del Soncinate era spesso discusso tra il XVI e XVII secolo. Il libro offre la prima biografia scientifica dell'autore in italiano, e l'edizione critica del suo commento al IV libro della Metafica di Aristotele in latino. Paolo Barbò da Soncino called "Soncinas" was an Italian Dominican, Thomist philosopher and theologian. His life and work fall within the ambit of Italian Renaissance Thomism of the fifteenth century, between Bologna and Milano, died in 1495 in Cremona. His principal work, the exposition of Aristotle's Metaphysics, (Acutissimae quaestiones metaphysicales 1 ed. Venice 1498) proceeds from a particular synthesis of the Arabic commentator Averroes, Thomas Aquinas, Hervaeus Natalis (d. 1323), and John Capreolus (d. 1444). Soncinas' work and position were frequently discussed from the sixteenth to the seventeenth century. This study offers the first scientific biography, description and analysis of the method, sources and doctrine of Soncinas, in particular the critical Latin edition of the 4th book of his Acutissimae Quaestiones Metaphysicales (the exposition of Aristotle's Metaphysics).

Kniha Davida Peroutky Aristotelská nauka o potencích představuje neobyčejně zdařilou a podrobnou analýzu aristotelské nauky, obohacenou především o interpretace některých pozdějších západních aristoteliků, zvláště Tomáše Akvinského, s příležitostnými odkazy na Dunse Scota, Francisca Suáreze a na některé novodobé i současné filosofy, jak z okruhu analytické filosofie, tak na interprety aristotelské tradice jako Ursula Wolfová nebo Giovanni Reale. Kniha řší dvě hlavní otázky: V jakém smyslu potence existují a nakolik jsou reálnými součástmi věci? A jaký je poměr potencí ke kvalitám? David Peroutka’s book Aristotelská nauka o potencích (Aristotelian Doctrine of Potencies) is a very successful and detailed analysis of the Aristotelian doctrine, especially the enriched interpretation of some of the later Western Aristotelians, especially Thomas Aquinas, with occasional references to Duns Scotus, Francisco Suárez and some modern and contemporary philosophers, particularly within analytical philosophy in the Aristotelian tradition, like Ursula Wolf or Giovanni Reale. The book answers two main questions: In what sense do the potencies exist and how are they real parts of things? And what is the relation of potency to the qualities?

Recenzní studie filosofického pojednání srovnávající posice Aristotela, T. Akvinského, D. Huma a I. Kanta ohledně účinné příčiny. Autor bere v úvahu také některé aspekty moderní vědy a argumenty analytické filosofie a srozumitelnými argumenty dospívá k obhajobě nutnosti principu kauzality. Review article of the philosophical dissertation comparing Aristotle, Thomas, Hume, and Kant's conception of efficient cause. Arguments notes some aspects of modern science and contemporary analytic philosophy. Intelligible arguments comes to defending aprinciple of necessary causality.

Recenze českého překladu knihy Josepha Gredta: Základy aristotelsko-tomistické filosofie, která podle autora nabízí solidní přehled neotomistické filosofie a její český překlad přispívá k formování české filosofické terminologie. Review of the Czech translation of the German book Joseph Gredt: Die aristotelisch-thomistische Philosophie, Freiburg im Breisgau, Herder 1935. This is a solid compendium of Neo-Thomistic philosophy, the Czech translation contributes to the formation of Czech philosophical terminology.

Petrus Nigri (Schwarz) se narodil západočeské Kadani (něm. Kaaden) kolem roku 1435 a spolu se svými třemi bratry vstoupil v Německu do dominikánského řádu. Během svého studia prošel velkou část Evropy (Německo, Itálii, Španělsko, Čechy a Maďarsko) a nakonec se stal rektorem generálního studia v Budíně (1481). Obecně je znám spíše jako význačný středověký hebraista. Do dějin filosofie se zapsal zvláště jako autor Clipeus thomsitarum (před r. 1474), což je filosofický komentář na Porfýriův Úvod (Isagoge) a na aristotelovské Kategorie, formou otázek. Třebaže Nigriho práce není originální, představuje v zaalpských zemích významnou recepci pojetí pomyslného jsoucna (Clipeus, část I, ot. 3-4) tak, jak ho koncipoval Hervaeus Natalis († 1323) ve svém traktátu De secundis intentionisbus. Petrus Nigri (Peter Schwarz, born in Kadaň/Kaaden before 1435, died in Buda 1483), is author of Clipeus thomistarum (printed 1481), a philosophical commentary on Porphyry's Introduction (Isagoge), and on Aristotle's Categories in the form of questions. While Nigri's discussion of the concept of being of reason (Clipeus thomistarum, part I, qq. 3-4) is not original, his work is important for contributing to this concept’s reception, and with it the teaching of Hervaeus Natalis (died 1323) in his treatise De secundis intentionibus, in the transalpine countries. Being of reason (ens rationis) is conceived as not a categorial being, nor is it an intellectual operation, nor is it caused, but is only identifiable by the human intellect. Nigri's being of reason has no subjective existence, but only an objective character, which differs both from categorial being and from mere nothingness.