Miroslav Vacura

When reusing existing ontologies for publishing a dataset in RDF (or developing a new ontology), preference may be given to those providing extensive subcategorization for important classes (denoted as focus classes). The subcategories may consist not only of named classes but also of compound class expressions. We define the notion of focused categorization power of a given ontology, with respect to a focus class and a concept expression language, as the (estimated) weighted count of the categories that can be built from the ontology’s signature, conform to the language, and are subsumed by the focus class. For the sake of tractable initial experiments we then formulate a restricted concept expression language based on existential restrictions, and heuristically map it to syntactic patterns over ontology axioms (so-called FCE patterns). The characteristics of the chosen concept expression language and associated FCE patterns are investigated using three different empirical sources derived from ontology collections: first, the concept expression pattern frequency in class definitions; second, the occurrence of FCE patterns in the Tbox of ontologies; and last, for class expressions generated from the Tbox of ontologies (through the FCE patterns); their ‘meaningfulness’ was assessed by different groups of users, yielding a ‘quality ordering’ of the concept expression patterns. The complementary analyses are then compared and summarized. To allow for further experimentation, a web-based prototype was also implemented, which covers the whole process of ontology reuse from keyword-based ontology search through the FCP computation to the selection of ontologies and their enrichment with new concepts built from compound expressions.

Three hypostases and their relations form the core of Plotinus’ philosophical system. We claim that contrary to some interpretations, there are no overlaps or blurred borders between hypostases, and we demonstrate that mature Plotinus philosophy presents them as clearly defined and separated. This article begins by providing an overall overview of the structure of Plotinus’ metaphysics. We then briefly characterize each of the hypostases to provide firm support for our claims. After this exposition, we discuss the relations of these hypostases and metaphysical differentiating principles, firstly providing an overview of other viewpoints then describing our proposed interpretation. The concluding remarks provide a comparison of our reading of Plotinus with the main interpretative principles of his work.

Lidská práva jsou v současné době předmětem řady komplexních otázek, které jsou politické, sociální či právní povahy. Abychom na otázky mohli smysluplně odpovídat, musíme brát ohled i na obecnější filosofické souvislosti a mít jasnější představu o tom, co lidská práva jsou a na jakých základech stojí. V předkládaném textu si klademe otázku, zdali máme v současné době k dispozici plně filosoficky fundovanou koncepci založení a legitimizace lidských práv. Předkládáme postupně různé současné přístupy, které jsou kandidáty na řešení tohoto problému a přinášíme jejich kritické zhodnocení. Východiskem je pro nás představa lidských práv jako evidentních pravd a od ní odvozené přístupy zakládající je na racionální či emocionální evidenci. Dále se věnujeme možnosti náboženského založení lidských práv, přístupům přirozenoprávním, utilitaristickým a koncepcím vycházejícím z pojmu důstojnosti. Stručně jsou zmíněny i některé další související teorie a historický kontext analyzovaných pojetí. V závěru na položenou otázku odpovídáme, že zcela uspokojivá filosofická teorie lidských práv stále není k dispozici, a přinášíme také vlastní doporučení pro řešení předložených problémů zkoumaných teorií.

Many philosophers of science have maintained that science should be value-free; still others believe that such ideal is neither achievable nor desirable for science. Hugh Lacey is presently one of the main supporters of the idea of value-free science and his theory is probably the most debated today and attracts the most attention and criticism. Therefore, in this text, I will primarily analyze his theory of value-free science. After briefly defining the notion of value I highlight which strategy Lacey chooses to lay a firm foundation for the concept of science without value, with his starting point being the differentiation between cognitive and non-cognitive values. Then I describe three basic characteristics of Lacey’s value-free science: impartiality, neutrality, and autonomy. However, the overall plan and design of his project, together with some concrete steps he takes, are not without problems in our view. I will try to point out some of these problematic issues and provide brief suggestions for alleviating them.

The concept of natural law is fundamental to political philosophy, ethics, and legal thought. The present article shows that as early as the ancient Greek philosophical tradition, three main ideas of natural law existed, which run in parallel through the philosophical works of many authors in the course of history. The first two approaches are based on the understanding that although equipped with reason, humans are nevertheless still essentially animals subject to biological instincts. The first approach defines natural law as the law of the strongest, which can be observed to hold among all members of the animal kingdom. The second conception presents natural law as the principle of self-preservation, inherent as an instinct in all living beings. The third approach, also developed in antiquity, shifts the focus to our rationality and develops the idea of natural law as the law of reason within us. Some Christian thinkers who consider the origin of reason in us to be divine, identify the law of reason inherent in us with God's will. This paper gives a brief exposition of the development of these three concepts of natural law in philosophy, with emphasis on the intertwining of these three concepts, which we, however, understand as primarily and essentially independent. The paper concludes with an overview of twentieth-century authors who exclusively focus on only one of the three concepts. The aim of this article is to argue against these one-sided interpretations and to uphold the independence and distinctness of the three historical conceptions of natural law.

Objektivistická filosofie Ayn Randové je i v současnosti myšlenkový směr, k němuž se někteří lidé aktivně hlásí a který zároveň představuje ideovou inspiraci některých směrů politických. Předkládaný text se zabývá kritickým zhodnocením konceptu ctnosti v kontextu objektivistické etiky, tzv. etiky egoismu. Nejprve se věnujeme tomu, jak sama Randová tyto předchozí etické koncepce hodnotí, a jejím vlastním základním východiskům – především principu sebezáchovy a racionálního lidského života. Další část textu se zabývá otázkou mezilidské interakce, ve které Randová odmítá jakékoli obětování a altruismus. Centrální roli hraje v autorčině koncepci produktivní práce, k tvůrčí práci jako ke svému základnímu těžišti se vztahuje také její nauka o ctnostech. Specifický problém pak představuje koncepce žádosti a racionálního zájmu, která, jak se domníváme, vede k určitým kontraintuitivním důsledkům. Text je uzavřen srovnáním s koncepcí R. Nozicka a stručným závěrem.

We often encounter the term “post-truth situation” in quite different contexts. This paper compares existing approaches to the term, reviewing sources of this notion in different domains and fundametally identifying its conceptual core. The starting point is the analysis of the recent transformation of the relationship between scientific fact and the political sphere and the change of the role of experts in relationship to society. The next section focuses on the role of digital and especially social media in the emergence of the post-truth society and some important phenomena that are constitutive for the post-truth society in the information arena. Subsequently, we identify other sources of post-truth situations in the economic sphere, which is related to globalization, and also in the field of postmodern philosophy.

While classical neo-positivists reject any role for traditionally understood values in science, Kuhn identifies five specific values as criteria for assessing a scientific theory; this approach has been further developed by several other authors. This paper focuses on Helen Longino, who presents a significant contemporary critique of Kuhn’s concept. The most controversial aspect of Longino’s position is arguably her claim that the criterion of empirical adequacy is the least defensible basis for assessing theories. The de-emphasizing of the importance of external consistency as a value and the introduction of socio-political considerations into the processes of an assessment of scientific theories are also considered problematic issues. I provide arguments against Longino’s conception, identify some of its problems, and argue for refusal of her approach.

Významnou součástí novopozitivistické filosofie byl Carnapův projekt eliminace metafyziky logickou analýzou jazyka, ohlášený ve stejnojmenném článku. Tento projekt směřoval mj. k vytvoření tzv. logické syntaxe jazyka, která by umožňovala odhalit metafyzické věty jako nesmyslné a eliminovat je z vědeckého diskurzu. V tomto textu se nejprve věnujeme Carnapovu vymezení logické syntaxe v historickém kontextu. Následně analyzujeme Carnapovy neúspěšné pokusy logickou syntaxi jazyka zkonstruovat, přičemž ukazujeme, že jeho obtíže při hledání logické syntaxe nejsou nahodilé, ale mají systémovou povahu a souvisí se způsobem, jakým Carnap problém vymezil. Na závěr formulujeme důsledky Carnapova selhání pro jeho filosofický projekt eliminace metafyziky a pro novopozitivismus jako celek.

Wilfrid Sellars se ve svém díle snaží propojit americký pragmatismus s řadou směrů filosofické tradice, včetně Platóna, Descarta a Kant. Přesto, že jeho otázky směřují ke snaze uchopit celek světa, neponechává stranou ani čistě pragmatický aspekt, jak něčeho naším poznáním dosáhnout. Centrálním tématem jeho filosofie je problém, se kterým se filosof v tomto úsilí setkává – tj. dvojí povaha skutečnosti, dva obrazy světa, které mají stejnou úroveň složitosti, oba si nárokují být kompletním obrazem člověka-ve-světě, a které, po podrobném prozkoumání, je nutné spojit do jediné vize. Tyto dva obrazy nazývá Sellars zjevný (manifest) a vědecký (scientific) obraz člověka-ve-světě. Zjevný obraz je prvotnější než obraz vědecký. Zjevný obraz je, jak uvidíme, zpřesněním či zdokonalením obrazu, který Sellars nazývá původní (original). Zásadním rozdílem zjevného oproti vědeckému obrazu je absence postulovaných nevnímatelných entit – vědecký obraz je tak jistou idealizací obrazu zjevného. V tomto textu se pokusíme ukázat, jak se Sellers pokouší tyto dva obrazy spojit.

Stoická koncepce kategorií představuje ve výzkumu stoické filosofie relativně méně probádanou oblast. Řada textů, které se stoicismu věnují, se zabývá stoickými kategoriemi jen okrajově nebo vůbec. U raných stoiků, kteří se metafyzikou, jak z pozdějších zpráv víme, intenzivně zabývali, máme dochovány pouze zlomky jejich děl, a i v těch je odkazů na problematiku kategorií velmi málo. Přesně vyjmenovaný seznam stoických kategorií, jak nám jej předala pozdější tradice, u nich nenajdeme, a i míst, kde jsou explicitně diskutovány jednotlivé kategorie, je poměrně poskrovnu. Při rekonstrukci stoické teorie kategorií jsme tudíž často odkázáni na pozdější myslitele či sekundární zdroje, jejichž autoři nebyli mnohdy stoické filosofii nakloněni a jejich explicitním cílem ji bylo vyvrátit. V předkládané práci se pokoušíme přes tyto obtíže stoický systém kategorií na základě soudobých interpretačních pokusů klíčových textu rekonstruovat.

Záměr zkoumat metafyziku stoické filosofické školy naráží na řadu problémů. Předně se metafyzikou zabývali zejména nejstarší stoičtí filosofové, především Zénón, Chrýsippos a Kleanthés, ovšem bohužel právě od nich se plně nedochoval žádný spis a tak o jejich filosofických postojích získáváme informace z druhotných zdrojů, jejichž autoři měli často ke stoické filosofii odmítavý postoj. Zároveň se názory těchto myslitelů v určitých bodech rozcházely a stoická filosofie sama procházela vývojem a proměnami, které zprostředkovány jen druhotnými zdroji působí značné interpretační potíže. Přes tyto obtíže se v tomto textu pokoušíme podat přehled základní struktury stoické metafyziky, tak jak se v tomto nejstarším období zformovala, přičemž poukazujeme na některé problémové či sporné otázky. Východiskem je pro naši analýzu pojem tělesa, od něhož docházíme k rekonstrukci třístupňové stoické metafyziky a nejuniverzálnější kategorie „něco“. Následně se věnujeme činnému a trpnému principu tělesnosti a od nich se odvíjejícího metafyzického systému.

Přirozený zákon je jednou z nejvýznamnějších idejí, která stojí v základech evropského filosofického, etického a právního myšlení. Předložený článek podává stručnou expozici vývoje ideje přirozeného zákona ve filosofickém myšlení s důrazem na jeho klíčové momenty a vyjádření nosných tezí, které předurčily rozumění tomuto pojmu v následujících obdobích. Jeho cílem není detailní probádání některé z jednotlivých etap či některého z autorů, ale naopak podat souhrnný a přehledný obraz vývoje této ideje. Východiskem je zde stručné načrtnutí hlavních zdrojů ideje přirozeného zákona v antice, počínaje předsokratiky, následně u Platóna a Aristotela a představením hlavních rysů stoické koncepce. Další část je věnovaná scholastickému uchopení problematiky přirozeného zákona u T. Akvinského a Suaréze. Následuje přiblížení novověkých úvah u Grotia, Pufendorfa a Hobbese. Tito teoretici jsou následně kontrastováni s průřezovým přehledem myšlení positivně právního u Benthama, Austina a jejich pokračovatelů, neboť i vývoj positivistického myšlení výrazně přispěl k zformování moderní teorie přirozeného zákona, které stojí explicitně v opozici k němu. Text uzavírá přiblížení stavu přirozenoprávní diskuse u nejvýznamnějších autorů 20. století.

Although there have been efforts to integrate Semantic Web technologies and artificial agents related AI research approaches, they remain relatively isolated from each other. Herein, we introduce a new ontology framework designed to support the knowledge representation of artificial agents’ actions within the context of the actions of other autonomous agents and inspired by standard cognitive architectures. The framework consists of four parts: 1) an event ontology for information pertaining to actions and events; 2) an epistemic ontology containing facts about knowledge, beliefs, perceptions and communication; 3) an ontology concerning future intentions, desires, and aversions; and, finally, 4) a deontic ontology for modeling obligations and prohibitions which limit agents’ actions. The architecture of the ontology framework is inspired by deontic cognitive event calculus as well as epistemic and deontic logic. We also describe a case study in which the proposed DCEO ontology supports autonomous vehicle navigation.

Many philosophers of science have maintained that science should be value-free; still others believe that such ideal is neither achievable nor desirable for science. Hugh Lacey is presently one of the main supporters of the idea of value-free science and his theory is probably the most debated today and attracts the most attention and criticism. Therefore, in this text, I will primarily analyze his theory of value-free science. After briefly defining the notion of value I highlight which strategy Lacey chooses to lay a firm foundation for the concept of science without value, with his starting point being the differentiation between cognitive and non-cognitive values. Then I describe three basic characteristics of Lacey’s value-free science: impartiality, neutrality, and autonomy. However, the overall plan and design of his project, together with some concrete steps he takes, are not without problems in our view. I will try to point out some of these problematic issues and provide brief suggestions for alleviating them.

The research presented in this article is motivated by the increasing importance of complex human relations in linked data, either extracted from social networks, or found in existing databases. The FOAF vocabulary, targeted in our research, plays a central role in those data, and is a model for lightweight ontologies largely used in linked data, such as the DBpedia ontology and schema-org. We provide an overview of FOAF and other approaches for describing human relations, followed by a detailed analysis and critique of the FOAF Relationship Vocabulary, the most important FOAF extension. We propose an explicit formal axiomatization of this vocabulary, and an ontological analysis concerning the properties used to describe human relationships. We analyze the distribution of human relations based on their epistemological status, and define an ontoepistemic meta-property as characteristic of some of these predicates. Our analysis is generalizable to semantic modeling of social networks. Additionally, the modeling patterns used in other relevant linked data vocabularies are analyzed for comparison.

The traditional picture of the development of analytical philosophy, represented especially by such thinkers as G. Frege, G. E. Moore, B. Russell or R. Carnap, whose attitude was generally anti-metaphysical, can, on closer study, be shown to be incomplete. This article treats of the Cracow circle – a group of Polish philosophers among whom are, above all, to be counted J. Salamucha, J. M. Bocheński, J. F. Drewnowski, and B. Sobociński, who were, at the beginning of the twentieth century, fascinated by the development of modern formal logic and its application to philosophical thinking. They also attempted to apply it to Catholic philosophy. The result of their endeavours were many remarkable works introducing not only a defence of the use of modern philosophical approaches in Christian thought, but also the reconstruction, by means of formal logic, of significant proofs given by Scholastic authors.